Pro sportovního milovníka jako jsem já je takřka torturou probíhající mistrovství světa v hokeji. Utěšuju se jenom tím, že hokej je můj sport č. 2 až za fotbalem, který v žebříčku svých hodnost stavím hned za dýchání. Probíhat právě mistrovství světa ve fotbale a ne v hokeji a naši hrát ve fotbale to, co naši hrajou v hokeji (což je to momentálně zhola nemožné, protože naši v hokeji jsou nesrovatelně lepčí než naši ve fotbale a nesrovnatelně především proto, že puk a míč jsou úplně jiné atributy a ve fotbale neexistuje hákování) a já mít proti tomu představení, okamžitě končím, odcházím od divadla a nechávám se zaměstnat na poště, páč tam je tak pevná pracovní doba, že když se zapomenete o tři minuty déle s vyplňováním složenky B, máte smůlu a zamčený(á) musíte čekat až vás k ránu pustí ven první pracovník(ce). Zkrátka a dobře, celá jsem viděl jsem dvě utkání z dosavadních šesti, a to zápasy se Slovenskem a Ruskem. Jinak mám utkání zpřetrhaná jevištními výstupy, tři vteřiny po úvodní buly jdu na plac, pak se vrátím a vidím vždycky jenom ošetřování nebo komerční pauzu (tam se letos teda vyznamenali – „Kde se hraje ten hokej?“, „Mattoni myslí na vaše zdraví a zábavu“ a především „Byt či dům“, za to bych reklamní agenturu navždy uzavřel a pro jistotu se přesvědčil, zda nestojí na indiánském pohřebišti) pauza mezi třetinami vždycky sedne akorát do přestávky atp. A třeba zápas s Finskem jsem neviděl vůbec, páč z Pana Polštáře si odskočit nejde, páč Rieger mě nechce pustit z cely... Ale tak zase, něco jsem viděl. Třeba Artyukina. A Radulova. A řeknu, já když byl tady v Rondu na Rusko – Finsko, tak mi bylo až líto, jak ty Rusy nesnášíme a jak na ně pískáme a jsme vůbec takový zlý. Nojo, to je halt ta moje smířlivá povaha. A říkal jsem Vaškovi Vítkovi:“My jim ty tanky asi nikdy nezapomene, že?“ A když už jsem jim je zapomněl, tak voni si jeden přivezou znova. A pošlou ho na ty naše kluky šikovný. A ještě si pak plácaj a Bykov se diví jakože co se stalo. A ten mi teda taky pěkně čílí. No prostě pak se nemůžou divit, že je na tom světě ty lidi nemaj rádi. Třeba v Čečně.
V každém případě se to umění s tím sportem nádherně propojuje. Já stál třeba včera půl inscenace v ofsajdu. Ale pokud by to mělo dopadnout jako vloni, pak budu hrát klidně i proti finále. Opět jako vloni, když jsem zápas sledoval v masce šaška a špičatýma botama na recepci MDB. Halt každý musí něco obětovat pro ty naše kluky bojovný. A jestli to má znamenat, že mám z hokeje puzzle, tak dobře. A ve středu vletíme na ty kucí z améru. A oni budou určitě eště rozhození z teho Bin Ládina, tak bych toho využil... My samozřejmě od Hájka (od toho poradce, ne od Jury, to je kluk rozvážná) víme, že Bin Ládin není a hlavně nebyl a dá-li Bůh, ani nebude, ale nebudeme to Američanům říkat. Ačkoli možná by je tohle zjištění rozhodilo ještě víc... Tak držme pěsti, ať to nedopadne jako v Praze. Hoši do toho! A Záruba s Hostákem taktéž!
Žádné komentáře:
Okomentovat