Tak to máme za sebou. BURANTEATR ukončil sezónu 2010/2011 a teď bude nabírat síly do sezóny 2011/2012. A o té bych hrozně chtěl něco napsat, ale nemůžu, protože tohle musí udělat šéfdramaturg. A tuhle vděčnou funkci u nás zastává Jan „Jeník“ Šotkovský a když se podíváte na četnost jeho blogových a jiných příspěvků, pak se asi nechte překvapit a v příští sezóně prostě přijďte a uvidíte...
Ale je tady konec června, poslední sezónní akce je za námi a nastal pro Burany tolik oblíbený čas, čas bilancování. A to my strašně strašně rádi. Patrně už pro ten zvuk slova „bilancovat“, člověk si připadá dospěle a důležitě. Jako první začal s hodnocením Pavel Novák, který ještě dva dny před odjezdem na poslední zájezd vyvěsil na nástěnku (virtuální nástěnku) žebříčky odehraných představení a žebříček herců s největším počtem odehraných spielů apod. A je to moc zajímavé čtení. Nemůžu vás tam úplně bez svolení pustit, na tu virtuální nástěnku, páč byste si třeba mohli přečíst něco bližšího o letošní chlapské buranské dovolené a zjistilt, že vaše dovolené budou fádní a nudné a nechali byste je propadnout a přišli o spoustu peněz. Vězte ale, že i přes to, že už nejsem v Buranu obsazován, umístil jsem se na pěkném druhém místě hned v závěsu za Kamilou „Zitou“ Zetelovou, holkou z volejbalu, která má na kontě ještě o dvě děkovačky víc než já. Ale ona je manželka ředitele a já jsem sám... A nejvíc repríz letos nasbíral Misantrop, konkrétně 15 a to je velká paráda. To jsme takříkajíc nějak šťastní, i Tlapák, kterej je pořád nešťastnej. Ale včera dokonce vyskočil na strom a každému nám dolů snesl na oslavu jeden banán. Pak jsme se a na něj ještě chvíli dívali jak vybírá vši a vůbec, bylo to pěkné odpoledne - ZOO se k létu probouzí a je tam nádherně...
Ovšem, hezky popořadě. BURANTEATR v letošní sezóně hodně raisoval po českých luzích hájích. A naraisovali jsme se opravdu dost. A předposlední štací byla Ostrava. Ale nejen tak nějaká Ostrava v centru, kdepak, Důl Hlubina. Ano, BURANI nasadili fáračky a jeli s Misantropem do dolů. A byl to moc příjemný a pěkný zájezd, až na tu cestu ovšem... Naložili jsme v pořádku a i přes malinké zpoždění Dana Junase, kterýžto musel vysvětlovat policii na hranicích, proč má místo řidičáku a občanky jen takové dvě dočasné kartičky, jsme vyjeli včas. Že to ovšem nebude tak jednoduché, jsme zjistili na první benzině za Brnem, kde Kachna (čti Kateřina Dostalová) zjistila, že nemá doklady. Tak velký slovenský muž bez řidičáku a občanky vezl malou českou ženu bez řidičáku a občanky do Brna pro řidičák a občanku, aby mohla pokračovat v cestě. A tady jsem se já, šéf zájezdu, protože Zetel se Zitou už byli místě, začal o budoucnost toho spielu tak nějak strachovat. Zvlášť když o chvíli později volal Zetel, objeďte Vyškov po staré, je tam kolona. I objeli jsme jsme Vyškov a vrátili se na dálnici přímo na začátku kolony. To už jsem byl hysterickej a vyžadoval návrat domů, že to nemá smysl, že v tý továrně to stejně nemůžeme postavit, že Matějka je jantar, protože na mě nedal a rozhodl o návratu na dálnici dřív a hlavně, že Hanzl s Tlapákem jsou nesnesitelný dacani, s kterýma se nedá sedět vzadu, protože se – zvlášť Hanzl – pořád mrcasí. Prostě si sednu, uvelebím se a nemusím se hýbat až do Poreče, no ne? Nakonec jsme ale zmíněnou kolonou projeli asi za osm minut a už pílili k Ostravě. Junas, kluk to bouračkama prověřený, to pálil tak, že jsme někde u Jistebníku vzlítli, což je škoda, páš jsem se na to městečko se zajímavým názvem chtěl podívat. Nakonec jsme my i Kachna s Rackem a psem (velmi zvláštní posádka) dorazili přes malinké bloudění do Dolu Hlubina. Zetel byl rozčilen a supěl a já ho chápal, páč jsme přijeli o hodinu později a prostor rozhodně nebyl pro našeho Misantropa dostatečný. Chvíli jsme se sháněli po pile, že scénu zúžíme, ale nakonec jsme se rozhodli trochu zkorigovat funkčnost scény bez radikálních řezů a vrhli se do práce. Jak mravenečkové. Misantrop stál připraven asi za 45 minut. Což byl naprostý rekord a ještě navíc v provizorních podmínkách... Tak jsme si zatleskali a vydali se na prohlídku Dolu Hlubina. Je to zvláštní procházet se koupelnou, ve které se sprchovalo 6000 mužů, zatímco 6000 mužů bylo pod zemí a dalších 6000 doma se připravovalo na šichtu. Tak jsem si říkal, co ti moji dědečkové v kladensko-uhelné pánvi na Dole Nosek a trochu se mi sevřela víteco. Zkrátka se máme báječně, vám chci říct. A tak jsme to místo procházeli se Zetelem a nebránili se konfrontací se Zbrojovkou a podobnými zařízeními, kterážto srovnávání jsme zakončili tvrzením, že nad branou Dolu Hlubina chybí jen nápis „Robota robi fajně“. A pak už se hrálo a byla to prima, moc prima repríza... Diváci se bavili a na konci tleskali a pískali a dělali hůhůhů a my byli spokojeni, poklidili a mazali si dát do festivalového stanu Ostravar. Racek se ošklíbal, ale lepší než mnohé Starobrno (třeba v jedné restauraci pod Špilasem), tvrdím já. A tak jsme tam tak chvilenku seděli a kecali a pak Junas zavelel k odjezdu a všichni vyrazili. Všichni, samozřejmě až na mě, Kamilu a Zetela, kteří jsme zůstali o chloupek déle a navštívili zahrádku ve Spolku, kde už na nás čekal Vojta Blahuta. A dokonce i Panzenberger zvaný Panzi, který už ale spal. My ho vzbudili a to je jak když naštvete Velociraptora. Viděl nás tak rád, že mě olízl ruku a Zetela pokousal... Halt Panzi. Ale bylo to fajn, ještě došel Ondra Brett, Jirka Suchý bez Šlitra a na chvilku i Tomáš Dastlík. Tak jsme tak povídali a najednou už bylo dost hodin tak jsme udělali Ostravě „papá Ostravo“ a Kamila mě a Zetyho bezpečně a poklidně odvezla domů... Jeden z těch vůbec nejkrásnějších zájezdů, co jsme zažili, to nakonec byl...
Po „ostravské“ sobotě přišla "brněnská" neděle, kdy jsme se měli sejít u Tlapáka na zahradě a uspořádat tam u špekáčku valnou hromadu.BURANTEATRu. A já se hrozně těšil, páč jsem letos ještě špekáček neměl ani jeden... A ráno jsem se probudil a bylo mi jasné, že se spustí déšť. Halt na Medarda káplo a já si kvůli tomu nedám špekáček... Tak jsme se přesunuli na Stadion a tam schůzovali. Málo se hlasovalo, na můj vkus, ale zase jsme si dost tleskali, když Zetel četl některé výsledky našeho hospodaření. Pak se hodnotila sezóna, pak se diskutovalo a to místy i dost emocionálně... Ale tak už to chodí, jsme hlat umělci, lidé excitovaní, citliví a vznětliví. Ale bylo mi tam fajn, zvlášť protože se se mnou v Buranu zase počítá jako s hercem a to je dycinky fajn... A pak se valná hromada skončila parádním tanečním večírkem v rytmu hitovek „zlatých devadesátých“ a byla to paráda. A strašná sranda.
A nakonec se taky grilovalo, což mě udělalo obzvláštní radost... A já pak ještě navrhoval hru na schovku, ale to už se nesetkalo s velkým ohlasem, a tak se šlo spát. Teda alespoň já... Ale naši dva kamarádi ještě pokračovali a asi dlouho a mohutně, páč o sebe v závěru típali cigarety, což mi přijde jako velmi punková ranní zábava... Zaplaťpánbůh, že už jsem starší kluk a nevydržím tolik...
Sezóna skončila včera zájezdem do Jihlavského DIODu (Divadla otevřených dveří). Sešli jsme se až na Jardu a Dana všici v půl jedné a začali nakládat. Když bylo naloženo, dostavil se Jarda a pak už jen Dano a můžeme frčet. Už před odjezdem bylo jasné, že Novák je opět ve zcela excelentní formě, která nás v závěru donutí k nějakému drobnému násilí na jeho osobě, protože to fakt vydržet... Dano dorazil asi 20 minut po odjezdu obou doprovodných vozidel, a tak jsme vyrazili směr Jihlava. Naštěstí je to po dálnici, protože Danova navigace už nás zklamala na zájezdu ve Zlíně, kde vytrvale hledala Gottwaldov. Popravdě, ani Jihlava není úplně její oblíbené město, a tak když nás při hledání Tyršovy ulice po třetí hnala od Tesca k Baumaxu a zpět, rozhodl se Matějka pro razantní krok a oslovil paní na autobusové zastávce. Tři minuty na to už jsme parkovali u divadla. A přátelé, to je nádhera. Ten DIOD. A Burani záviděli a ne úplně tiše. Nádherně zrekonstruovaný prostor z grantů EU. Krásný sál, příjemné zázemí, vše čisté a funkční. Dokonce ta naše komplikovaná scéna na Misantropa vypadala tak nějak vznešeněji a lépe než kde jinde... Tak jsme několikrát dali prostoru a Karolíně Zmekové (ano, tak Zmeková, která u nás začínala a občas zařídila nějaký zájezd do Ratíškovic nebo na Kraví horu – je to tu zas, mám to tam rád – vydyndala miliony a miliony na stavbu nového protoru v Jihlavě. A já se ptám „Kájo proč ne my?“) a technikovi Lukášovi velký palec nahoru, postavili scénu a vyšli na procházku a oběd. Já neměl hlad a navíc mě trápila utkvělá myšlenka, že nám došla gafa, což by mi nedalo spát, jíst ani hrát. A tak zatímco ostatní obdivovali kouzlo smažené zmrzliny, bramborových noků, gulášku a bramboráčku, já se vydal do obchodního domu PRIOR. A sehnal jsem přesně, co jsem hledal. Paní prodavačka byla zlatá a na dotaz, jestli vedou nějaké pevné izolepy, ukázala směrem k velkému regálu a řekla:“Nevím, jedině mezi izolepama.“ –A odešla. Pochopil jsem, co si mám o sobě myslet. Stejně jako když mi v Ostravě na upřímně míňený dotaz, zdali se někde v areálu nachází sprcha, odpověděla slečna pořadatelka lakonickým:“Tady je to spíš takový punkový. Sprchy jsou pro sráče.“ Nicméně gafu jsem sehnal zakoupil a vyrazil se ještě trochu projít po náměstí. Sedl jsem si na lavičku a vyslechl nádherný rozhovor dvou důchodců, kteří rozebírali možnosti pití piva v závislosti na výchově psa a výšce jejich penze. Tak vězte, že psa na pokusy nedají ani za 5 tisíc korun a nejlevnější pivo je Pod věží, Pardál za 18,- a na Úvoze, Ježek za 19,-. Tak jen pro inspiraci až pojedete navštívit Jihlavu, třeba kvůli katakombám nebo DIODu.
Nakonec jsem se ale připojil ke svému kolektivu, který seděl v pěkné hoch restauraci a Dano Junas, téměř padesátiletý senior, tatínek a dědeček, se právě bavil tím, že si strkal do pusy větší a větší sálky na kávu... Alespoň že začal šálkem na piccolo a ne rovnou červeným hrníčkem Nescafé... Ale pak se platilo a dělala se u toho sranda se servírkou, což je buranská specialita, takový náš evergreen... Nemyslíme to zle, ale my si s tím trapnem zkrátka nemůžeme pomoc. Pak jsme se ještě trochu prošli, trochu pofotili u altánu a užuž hurá do divadla... A tam ještě jedna káva v krásném Divadelním klubu v DIODu vedeném v USA retro stylu a to docela vkusně a poveděně a pak hurá do figur. A Misantrop se docela povedl, si myslím, já osobně měl příjemný pocit až na to, že jsem spojil Celimenu a Arsione a použil jména Arsimena a s posledním slovem inscenace, v dojemné závěrečné pasáži jsem mohutně kopl do zrdcadlové stěny. Což je věc, která obvykle přísluší spíš Novákovi. Sklidit, naložit, jedno rychlé pivo a na Stadec, vyložit a spát. Byl to nádherný zájezd, který mě inspiroval minimálně k tomu, abych se začal zabýval strukturami Evropských fondů... To by bylo, aby se z toho nedalo něco vytřískat...
A tím tak nějak končíme... Děkujenme všem za přízeň v sezóně 2010/2011 a přejeme krásné prázdniny, užijte si léta a volných dnů. Ti, co i přes léto trapně pracují děkujeme... Mějte se!
P.S. : A kolem půlky července očekávejte zprávy o "Buranské dovolené"...
