Nehasit, hoříme!

            Měsíc je pryč. Kalendářně samozřejmě. Astronomicky zatím vše v oukeji. Ikdyž pozor – 8. listopadu prolétne mezi námi a měsícem skorem půlkilometrový asteroid a srážka s ním by mohla mít katastrofické následky kontinentálních rozměrů. Co je to kontinentální rozměr si ovšem můžeme jen představovat. Já osobně tak, že to do nás drcne třeba někde u Bologne nebo Parmy či Modeny a Evropa si na léto zuje botu. Což by mohlo mít i pozitivní důsledky, že by si Zetel přestal kupovat poruchová italská auta... Ale to zatím nehrozí. I když pozor, Rusové odhadují srážku s vesmírným objektem "99942 Apophis"  na 13. duben 2036. A to už bude normální peklíčko. Ale nebudu se tady pouštět do složitých astronomicko-katastrofických předpovědí, od toho tady jsou Nostradamus, Bruce Willis a Milan Gelnar. Já mám co dělat s tím, abych se vyznal ve svém diáři (ikdyž pozor, mám za jedna zkoušku z planetární geografie). Tak se tak ohlížím za uplynulým časem a říkám si, herdek, my za to ještě umíme vzít. Byl to měsíc plný práce, dřiny a probděných nocí. A možná i trochu hádek apod. Zkrátka umělci jsou lidé citliví, ješitní a emocionálně nevyrovnaní. A tak jsme se přes nemalé organizačně-provozně-umělecké peripetie dostali až k další buranské premiéře Koně přece střílíte. A já byl ten večer hrozně šťastnej, protože to dopadlo a my jsme to přežili. Hlavně Hájek, kterej během zkoušení zhubnul asi patnáct kilo, takže s dvěma metry výšky vážil na premiéře asi 21 gramů (podobnost s filmem vznikla náhodou a dost se mi líbí) a když diváci tleskali, musel se držet kolegů, páč s ním ty vlny házely hned tam a zase zpět. Ale zahrál to krásně. A ostatní taky, jo, hrát, to burani uměj... To se ví...

A je nás zase víc. O dost. S Koňma přicupitali i Johaník, Krupica, Hašková a jeden z mých vůbec nejoblíbenějších herců Jura Skovajsa. Večírek po premče, hm, ten zůstane asi navždy zahalen oblakem tajemství... Sešli jsme se druhý den na Zvěřinci a pokusili se ty střípky slepit k sobě. A někdy víc a někdy míň nám k sobě pasovaly. Každému zůstávají po různu plonkové dvě až tři hodinky, které se někde poztrácely. Je to jako film od Davida Lynche, jen bez vysvětlujícího komentáře Tomáše Baldýnského. Jediný Šotek, který měl půst a pil jen čaj by mohl být schopen poskládat tu mozaiku nějak dohromady. Ovšem to je Šotek... Buď je to vykuk, který čeká na vhodný vydírací moment nebo prostě jen celý večer v duchu pročítal Lessingovu Hamburskou dramaturgii. Takže nám neporadí. Poslední střípky jsou, že já jel domů už šalinou a přejel jsem o jednu zastávku, Tlapák usnul v kuřárně a probudil se až k ránu, Kašpárková si tam taky někde zdřímla až do sedmi a Novák dostal v Jundrově před domem záchvat smíchu, když zjistil, že v jeho domě bydlí pod sebou Vykydal a Sesbíral. Ale co se třeba stalo se Zetelem, klukem našim ředitelským, to se asi nedozvíme nikdy. Zmizel záhy. A dorazil domů až ráno v zuboženém stavu. Slézají mu dva nehty na ruce, má naštíplé žebro a zlomil si klíč od domu. Což vzbuzuje další otázky typu „Jak se sakra vůbec dostal dovnitř?!“ „A kde ty zhruba tři hodiny byl, když to má domů 30 metrů?“. A Bernie se poškorpil s Hájkem, já s Kocmanovou, no zkrátka, premiéra jak má být... Ještě nejsme tak staří, abychom si nedokázali sobotním večerem pokazit neděli...

Zlomový okamžik večera si ale všichni pamatujeme a jsme zaň neskonale šťastní. Problémový člen BURANTEATRu a čelní herecký představitel flóry (Polštář, Huvar) Jan Karafiát se konečně usmířil se Zetelem, Hájkem, Isteníkem a hlavně Novákem. Byl to dojemný okamžik, když se  Jan objevil ve foyer. Novák ztuhnul a očekával další z nekonečné série hádek, Zetel okamžitě diplomaticky přiskočil a přivítal jej na již notně rozjeté párty. A neuplynula ani hodina a Honza již tančil, popíjel a křepčil... A zapomenut zůstal Komplic, kde Honza celou dobu zkoušel, aby se pak hrálo s růží, zapomenut je zájezd do Jihlavy, kde Novák opomenul připsat Honzu jako členu souboru do knihy hostů, zapomenut je raut po premiéře Huvar,a kam nebyl Honza vůbec přizván a zapomenuta je také děkovačka Polštáře, na které jsme nezatleskali Honzovi k převzetí role za gerberu. Ale nemyslete si, ani my to s ním neměli jednoduché.

            Show must go on. Ovšem nelení se. Týden volna po premiéře, aby se děcka vzpamatovala a Doležal už roztáčí svůj kolotoč osmihodinových zkoušek s Hedou Gablerovou. Maj to kluci pěkně připravený a já se na to moc těším, páč mám pro Doležala se Šotkovským slabost. Ovšem, jak už to tak bývá, oni pro mě ne! Já v tom nehraju. Přestože mám volno. Mé časy v BURANU jsou pravděpodobně sečteny. Muselo to přijít a já vím, jak a kdy odejít. Odcházím do Kroměříže, kde zakládám DACANTYJÁTR a budu se věnovat výhradně monodramatům, páč nechci zažít znovu takovéhle zklamání ze ztráty kamarádů. Začínám Biletářkou Arnošta Goldflama a posléze fragmentem Brechtova nedokončeného eposu Věšák. Tak se tam na mě někdy přijeďte podívat....

            Tento týden nezapomeňte – BURANI, POLŠTÁŘ a HUVAR. A 18.4. se rozloučíme s inscenací TEN TŘETÍ, tož taky přijďte pobejt. Jen pro zajímavost, letos se stáhly tři kusy – Komplic (hraju v tom), Solaris (hraju v tom) a Ten třetí (hraju v tom) – a obsazen jsem jen v Misantropovi.... Nepřijde vám to krapet škoda? Ale nepláču, nestěžuju si, beru to jako chlap, prostě si koupím kvér a vystřílím Stadec.

Mějte se, dacani!!