Je to strašně komické v sedmadvaceti letech zjistit, že čeština má logiku, že vznikla postupně z potřeby se domluvit, ne jako esperanto. Je to legrační zjišťovat, že používáme jazyk, který nám přijde samozřejmý a pak najednou si uvědomíme, co to vlastně používáme. Že neexistuje teta Pečeléta ani Černo Okibača nebo že dokonce některá slova mají kořen z jiných slov a vzácně se to spojuje ve funkci i významu. Třeba že neděle jako označení dnu vychází ze slovesa nedělat. A potažmo třeba slovo událost od slovesa udáti se (neplést s udati se, to má základ ve slově Nohavica, tvdí Hutka). A tak se nám toho za ten týden zase událo (Za tenhle úvod aspiruji na první místo na mistrovství světa v oslích můstcích. Pokud se nezúčastní někdo z divadelek, mám velkou šanci). A událo se nejen hezky, i smutné události nás potkaly…
Nebudu se rozepisovat, všechno krásně napsal už Šotek ve své Elegii za frajera. Jedno ale napsat musím. Kolik se tam sešlo lidí v té Mahence a kolik se tam sešlo lidí na Ústředním. A přátelé, mně tam došla jedna věc. My jsme si každej toho pana Lakomého tak nějak přivlastnil. A tak vlastně nešlo o to, že by se kolem pozůstalých sešli smuteční hosté, ne, my jsme tam byli všichni pozůstalí. Každému tam odešel JEHO Laďa. A i když míra ztráty je u každého jiná, pořád je to ztráta. A to mi na tom všem přijde vlastně krásné, čeho ten MŮJ Laďa dosáhl tím svým bezmála osmdesátiletým plným životem...
BURANTEATR rocks. Nic nás nezastaví. Po premiéře Koňů jsme se my kucí z umělecké rady sešli a řešili a mluvili a hodnotili a plánovali. A máte se v té příští sezoně na co těšit... Zatím vám to samozřejmě nemůžu nějak konkrétně vyzradit, páč to má pod palcem Šotek, tydle dramaturgický plány a povídání a tiskové zprávy... Ale napsat můžu, že to bude pestrá sezona. A já si v ní zase asi i zazkouším, což by bylo úplně fajn. Musel jsem se asi ozvat. „Ještě jsem tady!“ křičel jsem u stolu a kucí se na sebe tak jako smutně podívali a řekli: „To my právě víme...“ Takže snad to dopadne. A byla taky taková ta velká provozní schůze, která je asi často, ale mě na ní Zetel pozval prvně, vlastně ani nevím proč, páč se řešilo vstupný a takový ty věci, který my nepraktický praktikující umělci nemůžeme vůbec pobrat. Jo, takhle ještě zarecitovat nějakýho Kunderu nebo zazpívat nějaký to lalala, ale pochopit ty excelový tabulky s grantama a zisky a výdaje a má dáti dal a někdo mu to vzal a podobný čísloviny, na to fakt nemám. Ale Rieger tam taky trochu oslavil ty svoje narozeniny. 33 let je tomu našemu katolickýmu klukovi. Tak o něj teď budu mít rok strach, páč von je vobčas fanatickej a to nikdá nevíte, co může udělat. A Kašpárková měla taky oslavu, páč úspěšně zvládla zmanagovat SETKÁNÍ / ENCOUNTER a taky tam na té schůzi (které se říká Cosa nostra, což je asi vtipný, páč Zetel si pořád myslí, že je aspoň z poloviny Ital. Ale kde by se u Krnova vzali Taliáni... Takhle Řekové a Poláci, to jo...) dostala půlku takovýho nějakýho makovýho dortíku, kterej vyrobila Zetelová. A byl fenomenální. To já sem musím napsat, páč ona by mě hubovala. Ona furt něco peče a my to pořád musíme chválit...
A máme za sebou taky nádhernou premiéru.- Vesmírní lidé. V rámci projektu Divadlo ke kávě. Trochu se bojím, aby nám to nedopadlo jako s Internetem do škol. Jak správně říká Petr Tlustý: „Ty vole co je todle zase za vymoženost?! Když chci někam letět tak taky nepůjdu na vlakový nádraží. Jako můžu, ale to letadlo tam prostě nepřistane.“ Ale to je jedno, kucí to sehráli už třikrát. Já viděl první reprízu, která se hrála jako náhrada za Burany, který se nehráli, protože jste byli někde u vody a my na vás čekali a Riedl už byl dokonce v kostýmu... Ale zpět – Hájek to napsal a zrežíroval. A hraje v tom hlavní roli. A s ním ještě Tlapák a Novák. A jak už je u Hájka jakožto autora běžné, je to představení nádherně nekorektní, zlé a plné sprostých slov. Ale dlouho jsem tak nenasmál jako při téhle produkci, kdy si kluci povídají s Aštarem a hledají Kohuna.
A teď se zkouší Heda. Heda Gablerová. A neslyšel jsem zatím ani jedno remcnutí. Ale ono to přijde časem. Až se začne vyrábět scéna a AD (čti Adam Doležal) konečně pochopí, že ve své scénografické vizi překročil rozpočet už jen papírovým návrhem. Napadlo mě, že bychom mohli natáčet hororové povídky pro ředitele divadel „Za dveřmi je AD“. A Novák by hrál dveřníka.
A poslední zpráva. Kusá. Smutná. Novák, ten náš Pavel Novák, našel práci. My mu to přejeme, ale eslivá už na nás nebude mít čas, tak budeme smutní. A nejvíc AD, páč se mu vrátí role toho, co všechno posere, kterou bravurně převzal Pavel.
Nu, tak se mějte. A choďte na Burany nebo jak mi řekl Jaroslav Dufek:“Medvídku, já ti zavolám, ty mi zařídíš lístek a já se tam k vám přijdu podívat, na ty vagabundy.“
